Budapešť 2016 - čeští účastníci se vrátili z filmového workshopu
| 11.04.2016, Mgr. Kateřina Tůmová |
Již čtvrtým rokem jsme byli pozváni do Budapešti na filmový workshop Kid´s Eye Film, který pořádá maďarská strana v rámci Visegrádského fondu. Filmový workshop je určen dětem z dětského domova a pěstounských rodin.
Letos se naše česká skupina ve složení já Kačka (vedoucí skupiny) a 4 účastníci Kačka, Martin, Patrik a Peťa vydala do hlavního města Maďarska v předvelikonočním týdnu. Cesta vlakem z Linze na budapešťské nádraží Kéléti trvala 4 hodiny a po příjezdu na nás na peróně čekala známá tvář – Bálint – maďarský vedoucí naší skupiny. K Čechám má blízký vztah, protože jeho maminka se u nás narodila a dokonce do maďarštiny překládala slavného Krtečka. Bálint nás zavedl k našemu ubytovacímu zařízení, které k naší velké radosti bylo přímo v centru...
Zde jsme si nestihli ani odpočinout, odložili jsme zavazadla a vydali se metrem a tramvají do dětského domova, kde na nás čekali další účastníci workshopu s obědem. Některé z nich jsme poznávali z loňska – hlavně zástupce slovenské skupiny.
První den byl seznamovací. Hráli jsme různé hry na seznámení a stmelení týmu. Večer jsme se vrátili do hostelu a protože nás cestování a nabitý program unavil, šli jsme brzy spát.
Další dny už jsme se věnovali práci na našem filmu. Téma letošní filmové dílny byla „Time capsule“ (Časová kapsle). Nejprve jsme se i s ostatními účastníky ze všech týmů ujasnili, co to pojem „časová kapsle“ znamená. Hráli jsme hry týkající se tohoto tématu a také tématu lidských hodnot, abychom získali inspiraci pro námět našeho filmu. Nápadů jsme měli spoustu a nebylo jednoduché je sepsat do scénáře. Nakonec jsme vymysleli základní linii našeho budoucího filmu a Bálint vše zapsal do počítače, abychom na nic nezapomněli.
Sepsání scénáře bylo velmi vyčerpávající, ale zmákli jsme to a další den se mohli pustit do natáčení. Po snídani jsme ještě před natáčením navštívili maskérnu a kostymérnu, kde se naše herecké hvězdy proměnily v neandrtálce. Pak jsme spolu s Bálintem a naší překladatelkou Jitkou šli do nedalekého lesa natáčet naše první záběry. Dětští účastníci se hned aktivně zapojili do práce a rozdělili si role (herci, kameramani, klapka…) a práce šla pěkně od ruky, i když nás trápila zima.
Odpoledne jsme se přemístili do centra města, kde bylo natáčení ještě o něco zábavnější. Páťa převlečen za neandrtálce budil pozornost nejen u všech kolemjdoucích, ale také u pracovníka ochranky v metru. Ten se nám nevědomky vměstnal do záběru při natáčení scény na eskalátorech. Nelíbilo se mu, že náš neandrtálec chodí po schodech v opačném směru a proto ztropil scénu, která se hodila i do našeho videa Nakonec jsme natočili spoustu záběrů a užili si spoustu srandy, i když byl den velmi náročný.
Celou noc i celý následující den pracoval na našem filmu editor, který film sestříhal a použil hudbu, kterou si mladí filmaři sami vybrali. My jsme zatím měli volno a tak jsme jej využili k procházce po Budapešti. Protože bylo krásně a svítilo sluníčko, vydali jsme se na plavbu lodí po Dunaji a vyšplhali na kopec, kde stojí Citadela a je zde nádherný výhled na celou Budu i Pešť.
Večery jsme trávili většinou v našem hostelu, ale šli jsme si projít také noční centrum města, navečeřeli se v pizzerii a také byli v rámci programu pozváni do restaurace vestavěné do ruiny domu.
Poslední den se konala závěrečná ceremonie, kde jsme si pustili hotové filmy všech účastníků. My jsme ten náš viděli poprvé a moc se nám povedl. Odměnou nám byl obrovský potlesk ostatních sedících v sále. Tématem našeho filmu byl vztah člověka k přírodě, slovenští mladí tvůrci si zvolili téma rodiny, polští filmaři téma vztahu partnerů a Maďaři se věnovali tématu drog.
Těsně před naším odjezdem jsme byli pozváni ke stolu, kde jsme si pochutnali na pravém maďarském guláši. Po té jsme se s plnými žaludky přesunuli na nádraží a vydali se na cestu domů.
První den byl seznamovací. Hráli jsme různé hry na seznámení a stmelení týmu. Večer jsme se vrátili do hostelu a protože nás cestování a nabitý program unavil, šli jsme brzy spát.
Další dny už jsme se věnovali práci na našem filmu. Téma letošní filmové dílny byla „Time capsule“ (Časová kapsle). Nejprve jsme se i s ostatními účastníky ze všech týmů ujasnili, co to pojem „časová kapsle“ znamená. Hráli jsme hry týkající se tohoto tématu a také tématu lidských hodnot, abychom získali inspiraci pro námět našeho filmu. Nápadů jsme měli spoustu a nebylo jednoduché je sepsat do scénáře. Nakonec jsme vymysleli základní linii našeho budoucího filmu a Bálint vše zapsal do počítače, abychom na nic nezapomněli.
Sepsání scénáře bylo velmi vyčerpávající, ale zmákli jsme to a další den se mohli pustit do natáčení. Po snídani jsme ještě před natáčením navštívili maskérnu a kostymérnu, kde se naše herecké hvězdy proměnily v neandrtálce. Pak jsme spolu s Bálintem a naší překladatelkou Jitkou šli do nedalekého lesa natáčet naše první záběry. Dětští účastníci se hned aktivně zapojili do práce a rozdělili si role (herci, kameramani, klapka…) a práce šla pěkně od ruky, i když nás trápila zima.
Odpoledne jsme se přemístili do centra města, kde bylo natáčení ještě o něco zábavnější. Páťa převlečen za neandrtálce budil pozornost nejen u všech kolemjdoucích, ale také u pracovníka ochranky v metru. Ten se nám nevědomky vměstnal do záběru při natáčení scény na eskalátorech. Nelíbilo se mu, že náš neandrtálec chodí po schodech v opačném směru a proto ztropil scénu, která se hodila i do našeho videa Nakonec jsme natočili spoustu záběrů a užili si spoustu srandy, i když byl den velmi náročný.
Celou noc i celý následující den pracoval na našem filmu editor, který film sestříhal a použil hudbu, kterou si mladí filmaři sami vybrali. My jsme zatím měli volno a tak jsme jej využili k procházce po Budapešti. Protože bylo krásně a svítilo sluníčko, vydali jsme se na plavbu lodí po Dunaji a vyšplhali na kopec, kde stojí Citadela a je zde nádherný výhled na celou Budu i Pešť.
Večery jsme trávili většinou v našem hostelu, ale šli jsme si projít také noční centrum města, navečeřeli se v pizzerii a také byli v rámci programu pozváni do restaurace vestavěné do ruiny domu.
Poslední den se konala závěrečná ceremonie, kde jsme si pustili hotové filmy všech účastníků. My jsme ten náš viděli poprvé a moc se nám povedl. Odměnou nám byl obrovský potlesk ostatních sedících v sále. Tématem našeho filmu byl vztah člověka k přírodě, slovenští mladí tvůrci si zvolili téma rodiny, polští filmaři téma vztahu partnerů a Maďaři se věnovali tématu drog.
Těsně před naším odjezdem jsme byli pozváni ke stolu, kde jsme si pochutnali na pravém maďarském guláši. Po té jsme se s plnými žaludky přesunuli na nádraží a vydali se na cestu domů.