Českokrumlovští mládežníci se vrátili z mezinárodního projektu v Lotyšsku
30.10.2013, Martin Kopeček - účastník projektu |
Ve dnech 10. až 21. října 2013 se na malebném místě v blízkosti pobřeží Baltského moře nedaleko lotyšského města Liepaja uskutečnil mezinárodní vzdělávací projekt s názvem „Include Your
Willpower, Step II“. Projekt realizovaný za finančního přispění evropského programu Mládež v akci připravila lotyšská organizace
Liepajas Jaunie Vanagi. Mezi 21 účastníky z několika evropských
zemí byli i tři z České republiky - Kristína Mrzenová, Vojtěch Andrš a Martin Kopeček,
které sem vyslalo českokrumlovské Centrum pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s...
Náplní projektu bylo seznámit účastníky – lektory, tutory a lidi pracující s mládeží – s novými přístupy, metodami a možnostmi v oblasti práce s vyloučenými
či jinak společensky znevýhodněnými skupinami obyvatel (etnické menšiny, sociálně a ekonomicky znevýhodnění, mentálně / fyzicky handicapovaní, atd.).
Sociální vyloučení se stává v poslední době v moderních západních společnostech viditelnějším jevem a postihuje stále další a další skupiny obyvatel, kterým jsou z řady různých příčin upírány možnosti plnohodnotně participovat na
životě společnosti, jakož i plnohodnotný přístup k možnostem a vymoženostem, které moderní společnost poskytuje.
Projekt byl proto zaměřen na uchopení tohoto
palčivého fenoménu a na možné způsoby jeho řešení – zejména na všem nejbližší lokální úrovni.
Základním východiskem pro společnou práci v rámci projektu bylo vybudovat z účastníků silnou skupinu – se silnou společnou identitou.
Pro tento účel byly zvoleny klasické teambuildingové činnosti. V dalších aktivitách se skupina musela
naučit vyrovnávat s různorodostí svých členů.
Kromě toho byla při některých úkolech tato různorodost ještě uměle posílena – určitým členům skupiny byl např. přisouzen jistý tělesný či mentální handicap.
Celý tým se pak musel naučit vyrovnat s těmito
překážkami a handicapované členy co nejvíce zapojit do společné činnosti skupiny vedoucí ke splnění zadaného úkolu. Zkušenosti všech členů týmu pak byly
podrobeny důkladné myšlenkové reflexi.
Jako červená nit se celým programem projektu vinula myšlenka navodit živě jeho účastníkům perspektivu a pocity vyloučených a jinak handicapovaných lidí.
Účastníci se měli co nejvíce vcítit do situace vyloučených a jinak znevýhodněných lidí
a lépe tak porozumět jejich situaci.
Účastníci si mohli vyzkoušet například to, jaké je
žít a pohybovat se s různými variantami ztráty zraku. Mohli také zakusit, jaké to je být odkázán na pomoc druhých v různých situacích – např. neschopnost vyčistit si zuby, najíst se, neschopnost slyšet sdělení či nemožnost vidět cíl, ke kterému má daný
člověk dojít. V těchto případech si mohli účastníci vyzkoušet obě z rolí – pečujícího i pečovaného.
Jinými případy vcítění a osobního angažování bylo secvičení několika divadelních scének, které zpodobňovaly příběhy sociálního vyloučení určitých lidí. Při opakovaném sehrávání scének mohli pak ostatní diváci libovolně vstupovat do děje a
scénky dohrávat způsobem, který by podle nich sociálnímu vyloučení těchto lidí účinně zamezil.
Dalším výrazným momentem programu bylo naučit členy skupiny číst přesně daná pravidla hry a také možnost kolektivně vystoupit proti nespravedlivým pravidlům
či jejich nepřesné interpretaci a aplikaci ze strany autorit.
Nejvíce pak mohla skupina otestovat svou soudržnost a solidaritu při outdoorových aktivitách – zejména noční hře, kde se musela vyrovnat s řadou
náročných úkolů a také s různými omezeními kladenými na skupinu i její jednotlivé členy.
Vrcholem celého programu pak byla příprava několikahodinového programu a jeho následné provedení v praxi pro skupinu mentálně i fyzicky handicapovaných lidí ve specializovaném pracovišti v Liepaje v závěru celého programu.
či jinak společensky znevýhodněnými skupinami obyvatel (etnické menšiny, sociálně a ekonomicky znevýhodnění, mentálně / fyzicky handicapovaní, atd.).
Sociální vyloučení se stává v poslední době v moderních západních společnostech viditelnějším jevem a postihuje stále další a další skupiny obyvatel, kterým jsou z řady různých příčin upírány možnosti plnohodnotně participovat na
životě společnosti, jakož i plnohodnotný přístup k možnostem a vymoženostem, které moderní společnost poskytuje.
Projekt byl proto zaměřen na uchopení tohoto
palčivého fenoménu a na možné způsoby jeho řešení – zejména na všem nejbližší lokální úrovni.
Základním východiskem pro společnou práci v rámci projektu bylo vybudovat z účastníků silnou skupinu – se silnou společnou identitou.
Pro tento účel byly zvoleny klasické teambuildingové činnosti. V dalších aktivitách se skupina musela
naučit vyrovnávat s různorodostí svých členů.
Kromě toho byla při některých úkolech tato různorodost ještě uměle posílena – určitým členům skupiny byl např. přisouzen jistý tělesný či mentální handicap.
Celý tým se pak musel naučit vyrovnat s těmito
překážkami a handicapované členy co nejvíce zapojit do společné činnosti skupiny vedoucí ke splnění zadaného úkolu. Zkušenosti všech členů týmu pak byly
podrobeny důkladné myšlenkové reflexi.
Jako červená nit se celým programem projektu vinula myšlenka navodit živě jeho účastníkům perspektivu a pocity vyloučených a jinak handicapovaných lidí.
Účastníci se měli co nejvíce vcítit do situace vyloučených a jinak znevýhodněných lidí
a lépe tak porozumět jejich situaci.
Účastníci si mohli vyzkoušet například to, jaké je
žít a pohybovat se s různými variantami ztráty zraku. Mohli také zakusit, jaké to je být odkázán na pomoc druhých v různých situacích – např. neschopnost vyčistit si zuby, najíst se, neschopnost slyšet sdělení či nemožnost vidět cíl, ke kterému má daný
člověk dojít. V těchto případech si mohli účastníci vyzkoušet obě z rolí – pečujícího i pečovaného.
Jinými případy vcítění a osobního angažování bylo secvičení několika divadelních scének, které zpodobňovaly příběhy sociálního vyloučení určitých lidí. Při opakovaném sehrávání scének mohli pak ostatní diváci libovolně vstupovat do děje a
scénky dohrávat způsobem, který by podle nich sociálnímu vyloučení těchto lidí účinně zamezil.
Dalším výrazným momentem programu bylo naučit členy skupiny číst přesně daná pravidla hry a také možnost kolektivně vystoupit proti nespravedlivým pravidlům
či jejich nepřesné interpretaci a aplikaci ze strany autorit.
Nejvíce pak mohla skupina otestovat svou soudržnost a solidaritu při outdoorových aktivitách – zejména noční hře, kde se musela vyrovnat s řadou
náročných úkolů a také s různými omezeními kladenými na skupinu i její jednotlivé členy.
Vrcholem celého programu pak byla příprava několikahodinového programu a jeho následné provedení v praxi pro skupinu mentálně i fyzicky handicapovaných lidí ve specializovaném pracovišti v Liepaje v závěru celého programu.